Zavřít

Poptávka

Rádi vám vytvoříme cenovou nabídku na míru

O jakou službu máte zájem?

Skřivánek s.r.o., IČ: 60715235, se sídlem Na dolinách 153/22, CZ 147 00 Praha zpracovává osobní údaje fyzických osob v souladu s účinným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (dále jen “Nařízení”) a v souladu se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Seznamte se, prosím se zásadami zpracování osobních údajů.

Noční můrou jsou vtipy a lidé v roušce, říká tlumočnice

Tlumočila sportovcům, umělcům, vědcům i politikům. Stála na podiích v záři reflektorů, třásla se zimou v armádních hangárech a bála se v místech, kde vybuchovaly bomby. Její práce je plná překvapení a nečekaných situací. “Povolání simultánní tlumočnice je jeden velký adrenalin,” říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Eliška Moravcová.

Eliška Moravcová, tlumočnice

Původně byla Eliška Moravcová letuškou. Když se jí narodili synové, chtěla s nimi být víc doma, rozhodla se proto změnit povolání. Ovládala výborně angličtinu, tak ji napadlo přihlásit se na kurz simultánního tlumočení. Od té doby je její život, jak říká, v jednom kole. Dnes spolupracuje také s agenturou Skřivánek. 

Vzpomenete si na svou první práci tlumočnice?

Samozřejmě. První nabídku na práci jsem dostala takřka vzápětí po dokončení kurzu simultánního tlumočnictví. Podle vyjádření klienta mělo jít o doprovodné tlumočení pro mistra světa v kulturistice při jeho návštěvě v Praze. Zdálo se to jako ideální pro získání prvních zkušeností, rozhodně lepší alternativa než vysoká konsekutiva (řečník rozdělí promluvu na 3-5 minutové celky, při nichž si tlumočník dělá poznámky a teprve poté přetlumočí celý úsek - pozn. red.), která je velmi náročná na paměť a na dobrý tlumočnický zápis, nebo simultánní tlumočení v kabině.

O čem se klient ovšem zapomněl zmínit, bylo, že tlumočení bude zahrnovat jednak tiskovou konferenci, Dorian Yates byl v té době mistrem světa a skutečnou hvězdou kulturistiky a úměrně tomu přitahoval velkou mediální pozornost, jednak večerní vystoupení na plese v Lucerně, o kterém jsem se dozvěděla jen tři hodiny před začátkem.

Takže jsem hned poznala, co to je stres a nutnost improvizace, dlouhé večerní šaty jsem doma žádné neměla, musela mě zachránit kamarádka. Večer jsem už stála na pódiu Lucerny v záři reflektorů a překládala svému “kulturistovi” dotazy z publika a samozřejmě jeho odpovědi. Ten den jsem pochopila, že tlumočení může přinést skutečně cokoli, a ne vždy je možné se na všechno připravit předem.

Jak se pak dál ubírala vaše kariéra? 

Přibývalo zakázek, tlumočených oborů, sbírání zkušeností. Přišly první nabídky na tlumočení během seminářů a workshopů, technických školení, jednání státních institucí, auditů ve výrobních podnicích, tiskových konferencí a relativně velmi brzy i na simultánní tlumočení na konferencích. Začátky nebyly jednoduché, ale ta práce mě od samého začátku baví. 

Simultánní tlumočení je asi hodně adrenalinová práce - dá se na ni připravit?  

Ano, je to velmi stresující, stálá koncentrace a dělená pozornost kladou na mozek velmi vysoké požadavky. Kdyby nám tlumočníkům někdo měřil tep v kabině těsně před začátkem konference, kdy se v rychlosti snažíme prostudovat poslední materiály, opakujeme si terminologii, rovnáme si papíry, dohadujeme si dobu, po které se budeme v tlumočení střídat, snažíme se zjistit, jak se vyslovují jména přednášejících, připomínáme si, jak se přepíná mezi pilotní kabinou a mikrofonem řečníka, asi by naměřeným hodnotám ani nevěřil.

Ale stres může nastat i v jiných situacích, při konsekutivním tlumočení, které bývá často spojené s tlumočením na pódiu nebo na tiskových konferencích. Na rozdíl od tlumočení v kabině je tu tlumočník sám za sebe, žádný kolega mu nepomůže.

Může se spoléhat jen na svou paměť a schopnost si to nejpodstatnější zaznamenat formou takzvaného tlumočnického zápisu a tiše doufat, že řečník udělá alespoň občas pauzu a vzpomene si, že vše, co řekne, musí po něm říci i tlumočník, který ovšem na rozdíl od něj projev nemá před sebou napsaný. V prostoru navíc nebývá dobrá akustika, často je tam hluk, někdy na vás míří desítky objektivů, což k duševní pohodě rozhodně nepřispívá.

Co vám tedy pomáhá?

Nejlepší a lety odzkoušená je důkladná příprava, která někdy trvá i mnohem déle než tlumočení samotné. Důležité je také se vždy dostavit s dostatečným časovým předstihem, aby byl čas si vše v klidu připravit, seznámit se s mluvčími, prostudovat si v rychlosti poslední materiály. Není horší scénář než přiběhnout do kabiny nebo na danou akci v poslední chvíli, míra stresu se pak násobí.

Samozřejmě je dobré být vyspalý, alespoň v rámci možností, a také si s sebou vzít alespoň něco malého k jídlu, ne vždy je občerstvení k dispozici a rozhodně není dobré tlumočit hladový, mozek potřebuje hodně paliva.

A jak po skončení “akce” odpočíváte?

Bezprostředně po akci si s kolegyněmi rády dopřejeme kávu a skleničku vína, ani moc nemusíme mluvit, jen tiše “odpouštíme páru”. Doma už dávno všichni vědí, že na mě alespoň nějakou dobu po návratu z práce nemají mluvit. Čemu se naopak po tlumočení vyhýbám, jsou jakékoli rodinné nebo společenské akce, nedomlouvám si ani kávu s kamarádkou, protože i u ní bych musela mluvit, a to je to poslední, po čem v tu chvíli toužím.

Co vás na vaší práci baví a co už tolik ne?

Práce je to různorodá, skoro každá zakázka s sebou přináší jiný obor, prostředí, téma, nejrůznější odborníky a zajímavé lidi. Díky tlumočení jsem se podívala na sportovní závodiště, filmové festivaly a koncerty, dostala se do nejrůznějších výrobních závodů, automobilových dílen, zemědělských podniků i jatek, vesmírné observatoře, tlumočila jsem na pohřbu, účastnila se obchodních jednání nadnárodních řetězců. A navštívila jsem mnoho zemí.

Na druhou stranu jsou zážitky vykoupené spoustou hodin přípravy, která se většinou vyplatí, ale někdy je také úplně zbytečná, když například původně plánovaný řečník nedorazil nebo z původně avizovaného tématu se nakonec mluví o něčem úplně jiném.

Musíte se připravit na častou improvizaci, projevovat empatii vůči klientům a snažil se pochopit, co od akce očekávají, a současně se nebát požádat o podklady k přípravě. Ne všichni klienti si uvědomují, že příprava předem je pro dobré tlumočení nezbytná.

Zvláště na lékařských konferencích často odmítají své prezentace dát tlumočníkům předem k dispozici, čímž je uvádějí do nesmírně obtížné situace. Jak říká jeden můj kolega: “Chtít po tlumočníkovi, aby tlumočil bez přípravy, je jako poslat doktora na operační sál, aniž by předtím četl pacientovu kartu”.

Jak je to teď, v době koronavirové pandemie? 

Situace s covidem způsobila v našem oboru, podobně jako v mnoha jiných, jeho takřka úplné zastavení. Nicméně, objevují se nové příležitosti. Část konferencí, seminářů a školení se přesunula online, poslední dobou zaznamenávám vzestup poptávek po tomto typu tlumočení. Je to prozatím pro všechny účastníky hodně nové, pro nás tlumočníky je kromě tlumočení samotného třeba zvládnout i techniku, která funguje jinak, než jak jsme byli zvyklí.

Doufám, že je to pouze přechodné období, a že až se život zase vrátí do normálních kolejí, i my se zase vrátíme do tlumočnických kabin a začneme se zase stýkat s řečníky a posluchači tváří v tvář. Už se mi po tradičním tlumočení a lidském setkávání opravdu stýská. A nedovedete si představit, jak těžké je tlumočit řečníka, který má obličej zakrytý rouškou.

Vzpomenete si na nějaké opravdu nezapomenutelné chvilky, které jste zažila?

Velkým zážitkem pro mě bylo tlumočení pro české pyrotechniky v Izraeli během II. palestinské intifády (povstání), kdy jsme jezdili z jednoho místa sebevražedného útoku na druhé, rozebírala se taktika útoku a kriminalistické forenzní postupy při vyšetřování. Procházeli jsme zničené vstupní haly hotelů, restaurací, ohořelé trosky autobusů, které v té době sloužily za častý terč útoků. Bylo to nesmírně zajímavé, ale také hodně tísnivé. Pomáhal černý humor, kterým jsou pyrotechnici proslulí. 

Nebo si dodnes pamatuji na strašnou zimu, kterou jsem trpěla v týdnech, kdy jsem tlumočila během školení pro českou armádu. Většina výcviku probíhala na armádním polygonu nebo ve vymrzlých hangárech, někdy jsem zimou ani nebyla schopna mluvit. Naštěstí se někomu podařilo sehnat stará elektrická kamínka, která mě zachránila. Terminologii obrněných transportérů, kterou jsem tehdy ovládala, už jsem hodně zapomněla, ale tu zimu si pamatuji pořád.

A někdy nezapomenutelnou chvilku způsobí třeba vylitá káva v kabině, když zrovna tlumočíte. Nesmíte přestat, i když vám káva teče po klávesnici a kape do klína. A nyní úsměvná je pro mě vzpomínka, kdy jsem zapomněla společenské boty a předstírala jsem, že přijít na akci v domácí obuvi je úplně normální. Zažila jsem také velmi vtipného řečníka, který mě a kolegyni svým projevem přiváděl k hysterickým záchvatům smíchu a nebyly jsme téměř schopny tlumočit. 

Jakým známým řečníkům jste tlumočila? 

Bylo jich hodně, například Michael Schumacher, který v Praze vystupoval jako host v rámci akce “Road Safety Day”, ještě před svým těžkým úrazem. Nebo Lang Lang, který si do Prahy přijel vyzvednout cenu Antonína Dvořáka. Nebo Paul Ryan, předseda Sněmovny reprezentantů USA, tlumočila jsem jeho projev a tiskovou konferenci v Poslanecké sněmovně. 

Domlouváte si s řečníkem před tlumočením, jak budete spolupracovat? Třeba aby nemluvil bez přestávky. A co když třeba začne být agresivní nebo začne mluvit vulgárně? 

Pokud to jde, snažím se s řečníkem předem domluvit, zvláště při konsekutivním tlumočení, například před projevem na pódiu nebo před velkým publikem. Snažím se ho upozornit, aby nemluvil příliš dlouze a dal mi prostor pro tlumočení. Ptám se ho, jestli se chystá říct nějaký vtip - vtipy jsou totiž pro tlumočníka noční můrou. Nebo jestli bude používat nějaké citáty, což je další noční můra.

S většinou řečníků se domluvit dá, někdy je to radost s nimi spolupracovat, bohužel někteří to berou jako obtěžování a “jedou si svou”, tváří se, že tlumočníka vedle sebe ani nevidí. Pak nezbývá, než zatnout zuby, snažit se nedat nic najevo, usmívat se a hlavně se snažit si zapsat a zapamatovat vše, co nerudný řečník říká, a vše dobře odtlumočit. Naštěstí, s opravdu agresivním nebo vulgárním řečníkem jsem se zatím nesetkala.

Jinou kapitolou jsou řečníci na konferencích, tam je obvykle těžké se s nimi předem domluvit. Některé řečníky je radost tlumočit, jejich projev je spontánní, dobře strukturovaný, mluví přirozeným tempem. Pak ovšem přijde řečník, který je nervózní, svůj projev pouze oddrmolí se sklopenou hlavou a očima upřenýma na cár papíru. Pak se nároky na tlumočení šplhají do jiných rovin.

Málokdo si uvědomuje náročnost čteného projevu pro tlumočníka. Pečlivě připravené věty, nad kterými autor seděl někdy i celé týdny, často dlouhá souvětí, má tlumočník obratem a terminologicky správně převádět do jiného jazyka. Kromě toho řečník, který pouze čte připravený text, nemyslí. To, co má říkat, má před sebou.

Řečník se často domnívá, že mluví pomalu, ale opak je pravdou. Pak tlumočníkům nezbývá než zoufale mávat a snažit se řečníka upozornit, aby zvedl hlavu od papíru a zpomalil. Obvykle je to ovšem marné.

Máte někdy trému? 

Trému mám pořád a pochybuji, že se jí dá někdy zcela zbavit. Můj starší syn se mě občas ptá, proč, když tlumočím už tolik let, jsem ještě pořád před každou novou akcí nervózní. A já mu na to odpovídám, že každá akce je jiná a vždy úplně nová, nikdy nevím, co přinese a co ode mě bude chtít.

Jak je práce tlumočnice časově náročná a jak je placená?

Časová náročnost samozřejmě závisí na počtu zakázek a jejich délce, zda se jedná o jednorázovou akci, například denní konferenci nebo týdenní školení. Na odbornou jednodenní konferenci se učím tři až čtyři dny. To je zohledněno v ceně, která u tlumočení, zvláště simultánního, není malá.

Tlumočení se neúčtuje na hodinu, minimální účtovaná doba je půlden, cokoli nad 4 hodiny je potom považováno za celý den, který je omezen 8 hodinami. Protáhne-li se to, za každou další hodinu se potom účtuje příplatek. Cena vždy záleží na dohodě s klientem, případně agenturou, která práci s klientem zprostředkovala, proto nechci uvádět žádné konkrétní částky. Ale v porovnání s průměrnou mzdou je tlumočení honorováno podstatně lépe.

Přesto jsou odměny tlumočníků v Česku výrazně nižší než v západních zemích, což často zjišťujeme, když se setkáváme s ostatními kolegy na konferencích v zahraničí. 

Máte nějaký cíl nebo sen, který byste chtěla v souvislosti s prací uskutečnit, chtěla byste třeba tlumočit někomu konkrétnímu? 

V současné době je mým přáním, abychom období pandemie ve zdraví přežili a svět se začal zase co nejdříve vracet do normálních kolejí. A s ním samozřejmě i tlumočení, tak jak jsme ho znali. Ale kdybych měla možnost setkat se osobně nebo tlumočit americké senátorce Kamale Harrisové, která na mne udělala obrovský dojem, byl by to s ní velký zážitek. Ale i tak se těším na vše, co mi další tlumočnický život přinese.

Zdroj: aktualne.cz